Česká filharmonie

Někdo, komu je 120 let vyžaduje respekt, ale už ho taky bereme trochu s nadhledem. Vizuální styl 120. sezóny tak oslavuje to, co stojí v základech identity prvního českého orchestru a čím se právem může chlubit – budovu Rudolfina, první programy filharmonie a estetiku doby jejich vzniku. Opakující se motivy působí jako refrény skladeb, detaily pulsují, ornamenty hrají. Říkáme tomu vektorová virtuozita. Vizuál vyjadřuje současnou pozici vážné hudby, která nemůže jen stavět na svých dějinách. Akcentuje slavnostnost, tradici a prestiž instituce. Jako staré noty v nové interpretaci, neorenesanční vzory starých tiskařů ale dostávají současný, digitálně uvolněný remake – to už jsme v neoneorenesanci. Z toho je zřejmé, že nám nejde o otrocký historicismus, tenhle styl se dokáže na svojí krásnou, ale trochu nemístně přehnanou dekorativnost usmívat.